Generál Laudon.
Generál Laudon
Monografie Pavla Běliny s podtitulem Život ve službách Marie Terezie a Josefa II. Byla vydána v Praze roku 1993 nakladatelstvím Panorama a čítá 211 stran.
Kniha je přehledně rozdělena do 13 kapitol, přičemž na jejím začátku nalezneme Úvod a na konci epilog spolu s bibliografickými poznámkami.
Dostupných témat o slavném vojevůdci není mnoho a publikace samotné patří v uvozovkách ještě mezi mladší práce, tedy od roku 1998 výše. Některé publikace se zajímají o generálovu osobnost a jeho život jako takový obecně, další autoři, jako např. František Stellner a Jiří Pernes se o Laudonovi zmiňují spíše okrajově. V Plzeňské vědecké knihovně je možné nalézt všechny zde zmíněné tituly. Jsou jimi:
Jiří Bílek ve své publikaci - Přísně tajné! Z roku 2007 čítající 143 stran
BĚLINA, Pavel; ROMAŇÁK, Andrej; ANDRLE, Petr. Olomouc - Domašov 1758. 87 s. Z roku 1998
PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. 555 s. Z roku 2003
STELLNER, František. Sedmiletá válka v Evropě. 407 s. Z roku 2000
Něco málo k autorovi.
PhDr. Pavel Bělina, CSc. Narozen 3. září 1948 v Trutnově je českým historikem. Specializuje se především na dějiny českých zemí a habsburské monarchie v 16.–19. století.
Vystudoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Krátce pracoval jako archivář ve Vojenském historickém ústavu a od roku 1974 byl zaměstnán v Ústavu československých a světových dějin ČSAV Praha. V letech 1991–1997 působil jako odborný asistent na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1994–2002 byl zaměstnán v Historikém ústavu Armády ČR. Od roku 2006 pracuje jako vedoucí redaktor v nakladatelství Paseka a od roku 2007 působí jako odborný asistent na FF UK.
Mezi jeho publikace patří např:
· Česká města v 18. století a osvícenské reformy. Praha : Academia, 1985. 121 s.
· České země a habsburský absolutismus ve druhé polovině 18. a na počátku 19. století. Praha : SPN, 1993. 66 s. ISBN 80-04-26118-3.
· Slavné bitvy naší historie. Praha : Marsyas, 1993. 271 s. ISBN 80-901606-1-1. (spoluautoři Petr Čornej a kol.)
· Kolín : 18. 6. 1757. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1997. 91 s. ISBN 80-7185-121-3.
· Velké dějiny zemí Koruny české X. 1740-1792. Praha : Paseka, 2001. 768 s. ISBN 80-7185-384-4.
· Válka 1866. Praha ; Litomyšl : Havran ; Paseka, 2005. 686 s. ISBN 80-7185-765-3. (spoluautor Josef Fučík)
· Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha : Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4. (spoluautoři Jiří Mikulec, Vít Vlnas, Jiří Kaše a Irena Veselá)
· Velké dějiny zemí Koruny české XII.a 1860-1890. Praha : Paseka, 2012. 804 s. ISBN 978-80-7432-181-8. (spoluautoři Michael Borovička, Jiří Kaše a Jan Pavel Kučera)
Úvodem knihy nás autor seznamuje s faktem, že Gideon Ernst von Laudon je obecně považován za smyšlenou postavu z hospodské odrhovačky, která má kupodivu stále dost tuhý život. Čtenář tedy může být překvapen , že se v Laudonově případě jedná o postavu z masa a kostí, jejíž osudy se spojily s osudy habsburské monarchie v době vlády Marie Terezie a Josefa II. Dokonce zmiňuje obecně rozšířené zaklení Himl Laudón, které prý údajně v 18. St. I vytlačilo dosud nejužívanější nadávku „tefel hinein“, tedy sper to ďas.
Nejkladněji se autor zmiňuje k dílu Aloise Jiráska, kt. Roku 1883 vydal dílo Pandurek, jenž není o nikom jiném než o pandurském důstojníku Laudonovi, kt. Nalezeného hocha odloží k nedalekému chalupníkovi a později ho vtáhne do svého světa bitev. Autor dále komentuje fakt, že Jirásek pro oblibu svého díla nepozměnil fakta, jak bývá zvykem a raději oslabil umělecký účinek.
V následujících kapitolách se dozvídáme, jakým směrem generál Laudone budoval svou kariéru. A že ne vždy stála na pevných faktech. Pravopis v 18. Století ještě nebyl zcela ustálen a tak bychom se mohli setkávat s mnohými variantami Laudonova jména. Např. Laudon, Laudone, Laudohn, Lawdohn, Lauwdohn atp. Této nesrovnalosti využil i samotný generál, kt. Se označil za příbuzného klanu Campbellů z Ayrshiru v Anglii seč sám pocházel z Lotyšska a stvrdit tento fakt měl dvorský dekret Marie Terezie z 5. Března 1759, kterým byl vojevůdce povýšen do panského stavu. Autor však brání Laudonovu čest tím, že Laudon nebyl ani zdaleka jediným a uvádí jména jako Cagliostro, Casanova či pandur Trenck. Ti prý byli zcela zamotáni v smyšlených datech, polopravdách, historických legendách a pomluvách.
Je popisována doba před Laudonovým narozením. Útlak na jeho předky v Pobaltí a popisování jejich jmění s ohledem na to, že seč byli svobodní nepatřili zdaleka mezi bohaté. Naopak mezi tu nejchudší vrstvu mezi svobodnými.
Když se autor dostává k životu Laudona popisuje, jeho pomalý vojenský postup vzhůru, který nebyl až tak snadný, jak by se zdálo. Konstatuje také to, že kvůli špatné finanční situaci nebylo Laudonovi dopřáno hlubší vzdělání ve škole, ani domácí vychovatel. O vzdělání se starali tedy pouze jeho rodiče a místní pastor. To se v době, kdy byla mezi smetánkou módní francouzština a i dopisy se mezi vojáky psaly ve francouzštině, zrovna nehodilo. Německy se prý jak podává autor mluvilo jen na koně. A právě jeho špatná francouzština a další hluboké nedostatky mu bránily v kariérním postupu.
Mnohdy mu pomáhaly pochvaly jeho nadřízených, které ho nesly dál. Jasným příkladem byl generálmajor Scherzer, kt. hodnotil Laudona takto: nepříliš oblíbený, svědomitý, nestranný s všestranně schopný štábní důstojník, jemuž by časem mohlo být s velkým užitkem svěřeno velení pluku. Mimořádně se vyznamenal za nedávno vypuklé vzpoury a to při rozprášení a stíhání rebelů.
Díky tomuto kladnému hodnocení se Laudon vyšvihl r. 1753 na podplukovníka, téhož roku plukovníka až se jeho vojenská kariéra vyšplhala postupně na generalissima.
Z výčtu jeho vyznamenání se dozvídáme, že dostal ocenění:
· březen 1758 – rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
· prosinec 1758 – velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie
· březen 1759 – povýšen do panského stavu; zisk panství Bečvárky
· listopad 1761 – první rytíř Marie Terezie
· říjen 1789 – velkokříž tereziánského řádu s briliantovou hvězdou
Hodnocení faktografie a formálnosti
Publikace formálně chronologicky sepisuje život generála Laudona a jeho rodiny s občasnými poznatky z jiných publikací o subjektivních názorech na danou osobnost. Jak se o něm kde, kdo vyjádřil, ale sám autor se k těmto poznámkám nijak nevyjadřuje a čtenáře o nich jen informuje, aby si na postavu udělal sám vlastní názor. Faktografie je přílišná, což stěžuje čtení textu, naopak ilustrace pomáhá s představou tehdejší kultury, módy, či lokace daných bitev, kterých se ústřední postava účastnila. Písmo je úhledné, střídá se zde i kurzíva při ukázce dopisů, či pochval na generálovu stranu. Kapitoly nejsou nijak zdlouhavé a vždy mají nějaké zajímavé téma. Přesto však bych vytkla autorovu tendenci neustále odbočovat od hlavního tématu knihy a neustálé připínání se k jinak nedůležitým faktům s Laudonem naprosto nesouvisejícím. Příkladem toho je např. dlouhosáhlé několikastránkové povídání o carevně Anně Ivanovně (vládnoucí v letech 1730-40) a jejích způsobech velení, nemluvě o výčtu mnoha nepotřebných jmen, díky nimž se v textu začne čtenář ztrácet a je nucen se k textu opakovaně vracet, aby se nějak zorientoval. V zadní části monografie je publikace obohacena o Laudonův odkaz a bibliografickou poznámku. Seznam pramenů a literatury není přiložen. Je zde dokonce přiložen text uvádějící: že edice a drobné příspěvky, použité při zpracování této knihy, není zde možné pro jejich početnost uvádět, zvláště pokud jde o zpracování v českém jazyce. Dále jsou uvedeny pouze další tituly od daného nakladatelství.
Zhodnocení přínosu
Tato kniha je zajisté přínosem jak pro studenty, tak pro běžného čtenáře, zpracovává osobnost Laudona do detailů a i laik by se dle mého názoru dokázal orientovat. Kniha je tedy nestranným zobrazením života tak jedinečného vojevůdce, jakým Laudon byl.