Nero
NERO
Mezi císaři starověkého Říma nalezneme povícero mimořádně odpudivých a zvrácených tyranů. Stačí jmenovat Caligulu, Domiciána, Commoda či Caracallu. Nejznámější mezi krutovládci římského impéria je však jistě zřejmě duševně nenormální Nero. Původně se jmenoval Lucius Domitius a cestu k moci mu jako dvanáctiletému otevřela jeho matka Agrippina, která donutila svého druhého manžela, slobošského císaře Claudia, aby ho adoptoval. Po Claudiově smrti byl pak prohlášen císařem a dostal jméno Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus. Nový vládce Říma nejprve otrávil prudkým jedem svého nevlastního bratra a Claudiova syna Britannika, který si mohl činit nároky na trůn. Kvůli údajnému spiknutí pak nechal zavraždit vlastní matku Agrippinu. Když se zamiloval do krásné a prostopášné Poppaey Sabiny, vyhnal a dal zabít svou první manželku a zároveň nevlastní sestru Octavii. V roce 64 zničil část Říma rozsáhlý požár. Nero obvinil ze žhářství tehdy nepříliš známou židovskou sektu křesťanů a rozpoutal proti ní kruté represe. První římský biskup, apoštol Petr, byl ukřižován hlavou dolů. Pro pobavení Římanů Nero uspořádal »italskou noc«. Ve vatikánských zahradách dal na tři sta křesťanů přivázat ke kůlům, omotat je šátky napuštěnými térem a olejem a zapálit. Touto alejí živých pochodní pak před zraky početného obecenstva projížděl jako bůh Apollón ve voze taženém dvanácti poloobnaženými bakchantkami. V roce 65 se skupina vznešených Římanů v čele aristokratem Gaiem Calpurniem Pisonem pokusila Nera odstranit. Jejich spiknutí však bylo prozrazeno a někteří jeho přední účastníci, jako někdejší císařův vychovatel a filozof Seneca, básník Lucanus, spisovatel Petronius nebo senátor Thrasea, byli donuceni spáchat sebevraždu. Poté propadl paranoický císař představě, že mu všichni usilují o život, a začal programově likvidovat všechny význačnější představitele senátu. Někteří byli popraveni, jiní donuceni odejít do vyhnanství. Nero také přímo zavinil smrt své druhé manželky Poppaey Sabiny. Ve vysokém stupni těhotenství ji opilý kopl do břicha. Po její smrti se císař oženil potřetí s půvabnou Statiliou Messalinou, vdovou po konzulovi Vestinovi, kterého před tím dal sprovodit ze světa. Nakonec císaře opustili i pretoriáni, jeho osobní garda, a senát ho prohlásil za »nepřítele lidu«. Císař poté 9. června roku 68 spáchal sebevraždu.
zdroj: časopis 21. století