Sociální psychologie
RSOPS (sociální psychologie)
SOCIÁNÍ PSYCHOLOGIE
= věda o chování, prožívání a zkušenostech jednotlivce ve společnosti
· studuje jednotlivé osobnosti lidí v sociálních vztazích (např. jakým způsobem byl člověk vychováván, získává více informací
sociologie – sleduje zákonitosti sociálních systémů
x
sociální psychologie – studuje jednotlivé osobnosti lidí v sociálních vztazích
PŘEDMĚT SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE
- dimenze intrapersonální – změny či dopady společenského života uvnitř osobnosti (socializace, nároční životní situace, vliv na jedince sociálních skupin, např. zamilovanost)
- dimenze interpersonální – mezilidské vztahy, přímé (komunikace, interakce) či zprostředkované (od někoho jiného, já nemusím mít negativní zkušenost, ale vlivem okolí se bojím)
- jak lidé mezi sebou fungují…
- dimenze společenská – produkty společnosti materiální, nemateriální (dynamika sociálních skupin)
‘68 – samostatný vědní obor – první učebnice psychologií davu - LeBon (společnost dělá něco s psychikou) – upravení postojů; věda o postojích = sociální psychologie
· Psychologie davů (LeBon)
· Úvod do sociální psychologie (McDougall)
· Učebnice sociální psychologie (Rose)
DETERMINACE LIDSKÉ PSYCHIKY
- 2 základní kategorie faktorů ovlivňující člověka – biologické x sociální
- biologické faktory – dědičnost (klíčový faktor), chromozomální (chromozomy) - alkohol, nikotin, závislosti, záření, těhotenský stres (rozštěp patra), mechanické poškození mozku, přidušení =asfixie, infekce při průchodu porodními cestami, po porodu úrazy – až do 2 let
- sociální faktory – vliv primárních a sekundárních sociálních skupin na jedince (rodina), vliv sociálního postavení jedince v rámci těchto skupin, mezilidské interakce (dispozice)
Přístupy rozložení těchto faktorů
1. pseudofatalismus – jednoznačně preferovány biologické faktory (bez ohledu na výchovu, prožitky, emoce, traumat ze života)
2. pseudovolutarismus??? – jednoznačně preferovány sociální faktory (narodím se jako tabula rasa – výchovou vše ovlivním bez ohledu na biologické faktory) = behaviorismus
ONTOGENETICKÝ HLEDISKO
- s věkem význam biologický faktorů klesá a stoupá význam sociálních faktorů
STRUKTURÁLNÍ HLEDISKO
- některé složky osobnosti jsou spíše ovlivněné biologicky než sociálně (máme je dispozičně)
temperament – biologicky
charakter – sociálně
inteligence, výkonové vlastnosti – napůl
vůle – sociálně
INTERVARIABILNÍ HLEDISKO
- rozložení četnosti jevů v populaci (66% průměrných…) – průměrné hodnoty v populaci jsou ovlivněny sociálně a krajní hodnoty v populaci jsou ovlivněny biologicky
SOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÉ KONCEPCE OSOBNOSTI
1. konfliktová koncepce
= zdůvodňuje princip socializace na základě zvnitřnění vnějšího sociálního konfliktu
o id (s narozením) = chtění, biologické potřeby, orientován na princip slasti
o ego (souběžně se vytváří s idem) – princip reality
o superego = svědomí, morální složka osobnosti (Sigmund Freud) – střet idu a ega, zvnitřnění svého požadavku, identifikace sociální reality – vnější konflikt
→ morální úzkost – příklon k idu (připadám si jako nemorální člověk)
→ potlačován idu – vznikají neurotické poruchy (když zvnitřním superego svých rodičů – sex je zbytečný, divný a mám silné superego – potlačení - potlačování, frigidita
→ projekce na venek – zracionalizuji si svou nemorálnost a řeknu to – zbavím se toho
2. behaviorálně konekcionalistická koncepce
= jedinec je socializován na základě přítomnosti všech podmínek sociálních určení
rovnice sociální určení (podněty ze sociálního prostředí)S – R (chování) = stimuluje reakce
- funguje pouze za předpokladu přítomnosti těchto podmínek (celkem 4)
a) motiv – chci dosáhnout odměny (viditelná, dosažitelná)
b) odměna – viditelná, dosažitelná
c) instrumentální reakce – chování, reakce, která může vést k dosažení odměny, a můžu uspokojit motiv
d) orientace v klíčích – rozumět tomu, která reakce je instrumentální a která není → orientace neustále mění a vyvíjí
3. instinktivisticko pudová koncepce
jádro adaptivní způsobilosti → vybavenost instinkty
instinkt = vrozená či zděděná dispozice jedince, nutící jej vnímat určité jevy, prožívat specifické citové vzrušení (spojen s emocemi) a reagovat na ně určitým způsobem
o instinkt útěku – emoce = strach
o instinkt zvědavosti – emoce = údiv
o instinkt bojovnosti – emoce = zlost, hněv
o rodičovský instinkt – emoce = věrnosti
tentýž instinkt sociability pudícÍ zvířata k životu ve stádech dovedl lidi k jejich organizacím veřejného života (Coles)
STÁDNÍ → SOCIÁLNÍ
4. kognitivní koncepce
= každý z nás si vytváříme vnitřní konstrukty, zpracování světa, reality, které získáváme komunikací nebo přeneseně na základě sdělované zkušenosti jiných lidí
kognitivní konstrukt anticipačně interpretuje skutečnost (umožňuje nám ODHAD)
· události
· změna
· průběh
= regulace chování
význam pro sociální psychologii = schopnost rekonstruovat konstrukty druhých lidí
rekonstruované konstrukty
I. prázdné … (1. znak – sociální nálepky – rychle poznám toho druhého)
II. stereotypizující … (1. dojem – percepční filtr)
III. rozvíjející se … (hledání)
ÚZKOST = situaci nelze kognitivně zvládnout
5. sociálně interakcionistická koncepce
podmínky sociálně interakčního výcviku:
A. cílová motivace (rodič, dítě)
B. vjemová orientace (interakční vzorce partnera)
C. interpretace (převod cílů do vlastních interakčních záměrů – uvědomělé, neuvědomělé)
D. vlastní interakční reagování (jednání)
E. zpětovazebné korekce (podněty pro změny vlastního chování)
6. sociocentrická koncepce
= v hromadných sociálních situacích dochází k proměnám individuální psychicky a jednání
(LeBon, Sighele)
deindividuace = jedinec se vnímá jako člen sociální skupiny („my, Blaníkovci“)
deracionalizace = prudké zvýšení emocionality na úkor racia („stejná věc – koncert?“)
demoralizace = přestávám hodnotit jevy podle svých individuálních morálních zásad a přebírám morální zásady, které dělá většina
skupina = systém vzájemně propojených komponentů:
A. členové skupiny se svými motivy
B. podskupiny členů
C. cíle a normy
D. skupinová atmosféra
SOCIALIZACE
= proces, při kterém se z bytosti biologické stává bytost sociální
cíl: jedinec si má osvojit společensky přijatelné postoje a hodnoty a normy chování a připravil se na plnění sociálních rolí dospělého člověka
mechanismy
1. imitace nebo nápodoba – vnější charakteristiky našeho vzhledu
uvědomělá (opičit se po celebritě) x neuvědomělá (podobnost chování např. podle rodičů) – autistická reprodukce (raná fáze vývoje – např. vývoj řeči), závislé připodobňování (imituji chování lidí, na kterých jsem emočně závislá)
2. identifikace – ztotožnění se s normami, postoji a formami našeho vzoru
→ obranná – ztotožňuji se s někým, kdo má nade mnou moc
→ emocionální – na základě postojů a velkého emocionálního náboje, s někým, koho mám rád,
se identifikuji (např. rodiče partneři)
→ projekce – dívám se na svět očima svého vzoru (nejsou schopni mluvit za sebe, prožití velice intenzivní skutečnosti)
→ racionalizace – rozumové zdůvodnění
→ desintegrace – patologická forma identifikace
3. sugesce – nekritické přijímání hodnot našeho vzoru (bez přemýšlení)
4. sociální činnosti
→ hra = převažující sociální činnost dítěte předškolního věku a zároveň po celý život činnost, kterou dělám se zájmem
funkce hry – poznávací, kompenzační (svět na nečisto, hru přizpůsobovat a zároveň kompenzovat svou neúspěšnost), projekční (do hry promítám své potřeby, touhy a vidění světa), relaxační, seberealizační
→ učení = převažující sociální činnost dítěte školního věku, celoživotní proces získávání zkušenosti
získáme učením vědomosti, dovednosti, návyky a úpravu postojů
→ práce = převažující sociální činnost dospělých a zároveň každá činnost, kterou máme spojenou s pocitem povinnosti
5. přesvědčování
socializace jednotlivých stránek osobnosti
· socializace myšlení (egocentrické/dětské → sociálně objektivní/přemýšlet nezávisle na sobě)
· socializace citů (obsah – abychom dokázali vytvořit u jedince strukturu vyšších citů – city estetické, poznávací, výraz – sociokulturní podmíněnost – veškeré jevy se projevují větší expresí, gender)
· socializace jednání – chování, ke kterému jsem se rozhodla – socializace rozhodování/morálky
Piaget: heteronomní = dětská (vychází z něčeho jiného, než jsou moje vnitřní mravní principy)
autonomní morálka = dospělá (souvisí s mravními principy člověka)
dítě nehodnotí čin podle špatného či dobrého důvodu, ale hodnotí v rámci důsledků
Peck: vývoj morálky
1) fáze amorální – napřed jsme zvířátka
2) fáze účelová (2-6) – požitkářská (jednám tak, aby mi to přineslo něco příjemného), vyhnout se trestu
3) fáze konformity (6-15) – jedinec nechce vybočovat, chování, jak očekává většina, společnost
4) fáze iracionálně vědomá (adolescence) – černobílá morálka
5) fáze racionálně altruistická – každá věc se má posuzovat individuálně
SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ VLASTNOSTI OSOBNOSTI
- pouze ty vlastnosti, které jsou viditelné v interakci s druhými lidmi
1. sociální inteligence (empatie, paměť na tváře, umění jednat s lidmi, takt…) – pomáhá učit se ze špatných zkušeností, schopnost přizpůsobovat se, schopnost řešit problémy, schopnost najít informaci z toho, jak se lidé chovají, částečně vrozená
2. extraverze x introverze (směřování psychické energie) – obrací psychiku ven x dovnitř – vrozené
3. dominance x submisivita (ovládat okolí a řídit je x tendence přizpůsobovat se okolí) - napůl
4. konformita x nonkonformista (tendence ovládat druhé či podřizovat se druhým) – napůl
5. závislost x autonomie (emocionální závislost či nezávislost na ostatních) – naučená
Zaměřenost osobnosti:
1. na sebe
2. na interakci
3. na úkol
SOCIÁLNÍ NORMY, HODNOTY, POSTOJE
POSTOJ = mentální individuální proces, který determinuje aktuálně i potencionálně reakce jedince v sociální realitě, která jej obklopuje
- tendence a připravenost jedince a sociální skupiny reagovat určitým způsobem
- na základě svého postoje – prožíváme, reagujeme
- postoj tvoří zkušenosti
- vlastnosti postoje: polarita (negativní i pozitivní), intenzita (vyhraněný), intencionalita (vztažnost k něčemu)
- složky / struktura postoje: kognitivní, emotivní, konativní
- změny postoje: konguentní, inkoguentní
HODNOTA = vztah subjekto—objektového charakteru, kt. je společenskohistoricky determinován
- součet několika postojů
- hodnota je pro člověka kritérium rozlišování
- hodnota je norma – (norma, jak by měl vypadat člověk)
- stimul je motiv a hodnotou (nutit k tomu něco dělat)
- regulační prvek – mám nějaké hodnoty, tak vím přes co nikdy nepřelezu (slušné chování k ostatním lidem)
- hodnoty vážeme k materiálním a duchovním ideálům společnosti
- Funkce hodnot:
1 rozhodují o tom, co bude hodnoceno pozitivně a negativní
2 určují poznávací síť jednotlivce
3 uznání hodnoty je podmínkou emocí
4 determinují a regulují motivaci určitého druhu
5 spolu vytvářejí selfkoncept (Jsem to, co mám rád)
- kniha: Erich From – Být a mít (orientace na to, co máme)
- Hodnotová orientace (hodnotový systém) – skupinová (nadřazené), individuální
- Hodnotová hierarchie – pyramidová (nahoře 1 hodnota), multirovinná (více primárních hodnot)
(žebříček hodnot)
SOCIÁLNÍ SKUPINY
- znaky: společný cíl, některé společné názory a postoje, systém norem a sankcí, možnost vzájemné komunikace, možnost sociální interakce, struktura
- klasifikace:
· primární (rodina, vrstevnické skupiny) a sekundární
· podle vzniku: formální a neformální
· podle vztažnosti: referenční (shodné s hodnotou skupiny, záleží mi na tom, abych byl členem skupiny a má na mě obrovský vliv - rodina) a členské
· situační (krátkodobé – tábor) a stálé (rodina)
· otevřené a uzavřené (rodina), polouzavřené (sekty)
· s dobrovolným a automatickým členstvím
KOMUNIKACE
K - komunikátor – ten, kdo vysílá informaci
R - komunikant/recipient – ten, kdo informaci přijímá
O – komuniké – obsah sdělení
- komunikační kanál – cesta, po níž komunikace probíhá
- psychický účinek přijatého komuniké – získání informace v rovině racionální a emoční
- kódovací možnosti – slova, gesta, písmo (jak kódujeme)
- obsahy sdělení – zprávy a informace, jak sdělovanému rozumět, vlastní aktuální pocity, postoje ke sdělení, postoje k posluchači, ratifikace (potvrzení toho druhého), vlastní sebepojetí, představa o dalším průběhu vztahu a komunikace, žádosti a přání
- členění – verbální (slovní) a neverbální komunikace
Z hlediska počtu zúčastněných osob rozlišujeme následující formy řeči:
a) monolog – určen příjemci
b) samomluva – nemá příjemce, řeč člověka sama se sebou (rozvažování, rozhodování, ujasňování myšlenky)
c) dialog – rozhovor mezi dvěma jedinci (obvykle považován za základní slovní projev týkající se sdílení myšlenek, postojů, názorů apod.)
d) řeč v malé skupině lidí – tzv. skupinový rozhovor (debata, diskuze, disputace, ale i slovní souboje či přátelské skupinové rozhovory)
e) řeč k velké skupině lidí – řečnický projev ke shromáždění a projevy v masmédiích
NEVERBÁLNÍ
- mimika, gesta, kinetika (celková pohyblivost), optika (pomocí dotyků), úprava zevnějšku, proxemika, postorologie
Kinezika – souvisí s temperamentem – sang, chol., mel, flegmatik
è náš aktuální psychický stav
è aktivita:
a) bodová činnost – několik sekund (kývnutí hlavy)
b) pohybové pozice – 5 až 20 min (vítání)
c) pohybová prezentace – hodiny (prezentace)
Mimika – snadno srozumitelné; 3 zóny:
1) oči a čelo – kvalita
2) tváře a nos
3) ústa a brada – kvantita
Gestika – a) vědomá (nahrazení věty) b) nevědomá
Posturologie – polohy těla, tendence k přibližování a oddálení – k rozšíření a zúžení – otevření a uzavření
Proxemika – komunikace pomocí vzdáleností (souvisí s temperamentem a velikostí živ. prostředí)
a) intimní zóna
b) osobní – blízcí přátelé
c) sociální z. – prodavačka
d) veřejná z. – vidím celého čl.
Haptika – komunikace doteky
a) profesionální – masér
b) konvenční – podávání ruky
c) přátelské – objetí
d) intimní – sexuální
PORUCHY
- v konfl. situacích:
1. hrubě destruktivní – ponížit, urazit
2. autoritářská – nařizuje, co mám dělat
3. disjunktivní – obsahem sdělení se nenechá ovlivnit
4. pseudokomunikace – zdvořilostní
5. nonkomunikace – partnerské okluze, nemluvení
- metakomunikace a) dvojí vazba (mluví ve dvou rovinách) – ironie – nerozeznám význam
(kom. o kom.) b) brainwasching – vymívání mozku